Malířka Marie Brožová: "Žijeme v té nejsvobodnější době, záleží jen na nás, zda uskutečníme své sny."

 

Marie Brožová je krásná a éterická malířka, v jejíchž obrazech naleznete radost a kouzlo dětských dnů, světa fantazie a barevného rozjímání. S námi si popovídala o čerpání nové energie, odpočinku, duševní radosti a o otázce ženství.

 

Marie Brožová maluje své obrazy pastelkami – odtud také vznikl název projektu Obhajoba pastelky jako výtvarného média, kterému se autorka věnuje od roku 2004. Navštívit ji můžete v pražské Galerii Pastelka, na řadě veřejných malování, nebo na internetových stránkách www.pastelky.cz.

 

Vaše obrazy jsou plné barev, radosti, přírody, zvířat a kouzelných bytostí. Kam chodíte pro inspiraci a načerpání energie?

 

Nejčastěji ke mně nápady na obrazy přichází ve snu. Odmalička jsem měla velmi živé sny, ve kterých se moje duše toulala netušenými krajinami, málem jako kdybych žila dva životy zároveň - jeden noční a druhý denní. Kreslení obrazů je pro mě vlastně podobné stavění mostů mezi snem a realitou. Díky tomu, že bydlím v krajině Posázaví, kde jsem prožila své nejútlejší dětství, mám stále v sobě vzpomínky na to, jak jsem vnímala svět dětskýma očima, bez předsudků a bez názorů, ale plná okouzlení. Právě v tomhle dětském okouzlení krásou světa nacházím největší životní štěstí.

 

Jakými rituály v sobě probouzíte radost?

 

Mám velmi oblíbený jarní rituál, kterému s manželem říkáme cesta za sluncem. Vstaneme s východem slunce, vyjdeme z domu a celý den jdeme cestou necestou přímo za sluncem. I když procházíme krajinou známých míst, pokaždé objevíme zázračná místa, ke kterým žádné cesty nevedou, a všímáme si každého detailu. Se západem slunce se potom vracíme domů, proměnění a očištění. Jako by to pro nás bylo probuzení ze zimního spánku.

 

Další rituál na probuzení radosti je každodenní. Každé ráno za každého počasí se projdu po zahradě. Naše zahrada není nijak velká, ale je přírodní a plná tajuplných zákoutí, rostou na ní například sasanky a podléšky samy od sebe. Pokaždé mě nějaký malý zázrak potěší a překvapí a žiju z něj celý den.

 

Umíte odpočívat? Jakou formu relaxace máte nejraději?

 

Odpočívání mi jde nejlíp v zimě. Po předvánočním maratónu v naší Galerii Pastelka si dáváme dva měsíce zimního spánku bez veřejných vystoupení. Příroda odpočívá a já odpočívám s ní. Jsem schopná spát nepřetržitě deset hodin denně. Mám klid věnovat se soustředěné práci, například psaní knih a grafické přípravě publikací na následující rok. V průběhu roku je pro mě odpočinek vzácný luxus, kreslím na veřejnosti 250 dnů v roce, ale naštěstí bydlím hned u lesa a každodenní procházka mi pokaždé obnoví zásobu sil.

 

Máte své oblíbené kosmetické rituály, které dodržujete každý den?

 

Kosmetiku používám jen velmi střídmě, pleť nejsou kožené boty, které stačí natřít odpovídajícím krémem, aby se dosáhlo kýženého výsledku. Je živá a záleží spíš na tom, co člověk jí a pije, než na tom, čím se natírá. Každé ráno si omývám obličej velmi studenou studniční vodou a nejlepší pleťovou maskou je pro mě procházka lesem v mlze nebo za jemného mrholení. Pravdou ale je, že nejsem posedlá myšlenkou na věčné mládí a nestresuje mě, že ve čtyřiceti letech vypadám na čtyřicet. Připadá mi to přirozené.

 

Napsala jste řadu knih, ve kterých čtenářům předáváte medicínu pro duši. Jaké moudro z knih aplikujete v každodenním životě?

 

Je samozřejmě daleko jednodušší moudře psát než moudře žít. Většinu témat, o kterých píšu, jsem prožila na vlastní kůži, a příběh jsem psala právě proto, abych ukázala, že i nejhorší životní zkušenost může člověka posunout k lepšímu a otevřít mu netušené možnosti. Kdybych měla vybrat jednu jedinou myšlenku, kterou se opravdu řídím, tak jsem přesvědčená, že když člověk sám není šťastný a spokojený, nemůže dlouhodobě rozdávat štěstí ostatním.

 

Vaše poslední kniha Zakleté víly je úzce spojená s tématem ženství. Co pro vás ženství znamená? Měla byste radu pro naše čtenářky, jak v sobě probudit zapomenuté kouzlo ženství?

 

Když jsem byla malá, snášela jsem fakt, že jsem se narodila jako holčička, velmi nelibě. Ženství jsem vnímala jako slabost a omezení možností. Trvalo mi velmi dlouho, než jsem si uvědomila, že ženství znamená daleko víc, než jen mateřství. Každá žena má v sobě obrovský tvůrčí potenciál, a když ho nedokáže uplatnit, žije jen na půl, je vlastně takovou Zakletou vílou. Po přečtení této knihy, si ženy mohou uvědomit, že nemusí přijímat předepsané životní modely, které jim nesedí. Žijeme v doposud největší době svobody, která kdy v historii byla, a záleží jenom na nás, jestli se nám podaří uskutečnit všechno to, co doopravdy jsme. A to dá vždycky velkou práci, ať už jsme se narodili jako muž nebo žena.

 

Měla byste nějakou radu nebo duševní medicínu i pro muže?

 

Myslím si, že osvobození ženské tvůrčí podstaty je poměrně aktuální téma, o kterém se hodně mluví a málokoho překvapí, když si žena žije po svém. Daleko míň se třeba mluví o mužích, kteří nechtějí dobývat svět, vydělávat velké peníze a hnát se za úspěchem. Například volba stát se učitelem a odsoudit se k hmotnému nedostatku, je často vnímaná jako neúspěch, přestože je přínos mužů učitelů nenahraditelný. Tomuto tématu bych ráda věnovala jednu ze svých příštích knih, která se bude jmenovat Zatoulaní andělé.

 

Přesto bych ráda mužům poradila, jak vnímat nás - ženy. Naučte se počítat s faktorem naší proměnlivosti. Žena může být každý den jiná. Jestli vás jeden den nesnáší, neznamená to, že vás druhý den nebude zase vášnivě milovat. Když se nás nebudete snažit mít každý den stejné, dáme vám ze sebe to nejlepší.

 

Zdroj obrázků: www.pastelky.cz

Please reload

zde je místo pro vaši inzerci

zde je místo pro vaši inzerci

Please reload

Please reload

zde je místo pro vaši inzerci