Jak se známé české zpěvačce daří skloubit kariéru a mateřství? Jak překonává náročná období? Před třemi lety vydala desku Psí hodina a nyní chystá další. Vystupuje s Michalem Horáčkem, má malou dceru a námi si popovídala, jak to všechno zvládá.

Jak zvládáte skloubit péči o dceru a kariéru?

Myslím, že úplně stejně, jako většina matek, když jim dítě začne chodit do školky. Je to velká pomoc, najednou máte poměrně dost času, kdy se můžete věnovat práci a vyřídit vše potřebné. U mě je trošku nevýhoda, že koncerty jsou večer, to se pak s Káťou nevidíme, ale myslím, že to je v únosné míře a dítě netrpí, má i druhého rodiče, nebo skvělou chůvu. Oproti dřívějšku se taky snažím věci oddělovat, když jsem s dítětem, věnuji se jemu a práci nechávám na čas bez něj.

Někdy jsou dny nebo i delší období, kdy se nedaří, kde v takových případech načerpáváte energii?

Někdy je to hodně těžký najít v sobě sílu nepodléhat neúspěchům a chmurám, nestagnovat a neutápět se v tom, co se vám zrovna děje. Mám jedno takové období za sebou a mě teď pomohl sport. Konkrétně běh. Kromě toho, že je to prospěšný pro vaši fyzičku, tak mě na tom nejvíc bavila ta dobrá nálada, kterou jsem vždycky měla potom. Najednou vidíte věci z větším nadhledem a hlavně nějakým pozitivním výhledem. To mi pomohlo odejít z bodu nula do nějaké nové a já věřím, že světlé budoucnosti. Doporučuju.

Co je pro vás na vaší práci to nejhezčí a co byste naopak oželela?

Na muzice mám ráda hodně věcí. Mám ráda, když jede koncert a vy cítíte, že se to dneska daří, že to dohromady funguje, že se všem dobře hraje, že se lidi baví. Mám ráda, když se rodí nová deska. Když se z demáčů začnou klubat písničky, to jsou nádherný momenty. Mám taky štěstí na spolupracovníky, kromě toho, že to jsou talentovaní lidé a vznikají dobrý věci, tak jsou to taky fajn lidi, se kterýma ráda trávím čas a že ho je někdy opravdu hodně. A co nemám ráda a klidně bych oželela, jsou ty nervy před některými velkými koncerty, než člověk vyleze na podium. To si často říkám, že bych chtěla dělat něco úplně jinýho. A někdy bych oželela i ty pozdní, nebo spíš „brzoranní" návraty domů, zvlášť když víte, že třeba za tři hodiny musíte fungovat s dítětem.

Jak se vám podařilo při životě zpěvačky, který zahrnuje spousty večírků a málo spánku, dosáhnout toho, že vypadáte, jako byste zastavila čas?

Děkuju za kompliment, myslím, že to je hodně genetická záležitost. Jinak já osobně potřebuju hodně spánku odjakživa a je to jedna z věcí který si musím dopřát, abych byla v pohodě. Takže pokud se sejde několik dní, kdy málo spím, musím si pak dát dvanáctku. Navíc doba divokých večírků už je pryč. Teď už si je dopřávám jednou za čas a pak se z toho dva dny léčím, ne dvě hodiny, jako dřív. Teď víc vyhledávám věci, co mě nabíjí, než ty co mi energii berou.

Jaké jsou vaše nejoblíbenější kosmetické produkty?

Já se moc nelíčím, potřebuju hlavně dobrý, hodně výživný krém, protože mám hodně suchou pleť. Používám jiný krém na den a na noc, teď momentálně od značky Vichy. Dál jsem si začala mazat celé tělo, což jsem dřív nedělala, protože mi vadilo, jak je to mastný a jak se to lepí. Teď už jsem to překonala. Používám kokosový olej, nebo jsem měla výborné mandlové mléko od L'Occitane. Od nich mám i výborné šampony. Jinak na líčení na koncerty používám kosmetiku MAC.

Co nejraději děláte ve volném čase?

To záleží, v jaké jsem fázi. Když je hodně ježdění, nebo jiná práce mimo domov, tak si nedávám žádné plány a pracuju na zahradě, nebo jdeme někde po Dejvicích na zmrzlinu. A když mám pocit, nějaké rutiny a stereotypu, ráda cestuju a vyrážím vstříc dobrodružství.

Co máte do budoucna za další plány v oblasti hudby?

Teď aktuálně je to poměrně jasné. Pracujeme s Michalem Horáčkem na mojí další sólové desce, která pokud to dobře půjde, vyjde příští rok. Mám z toho velkou radost, kdyby mi to někdo řekl před deseti roky, tak neuvěřím. Michal mě myslím má rád jako interpreta svých textů a chtěl pro mě napsat celou desku. Napřed vlastně tematicky moc nevěděl, jak to pojmout, ale ono to pak postupně vyplynulo. Trávili jsme společně poslední tři roky poměrně dost času a tak jsme měli čas se i víc poznat. Během cest na koncerty se člověk hodně dozví o životě lidí v kapele a tak Michal věděl, co prožívám, co řeším. Bylo to pro mě poměrně zlomové období a vlastně bylo štěstí, že se naše životy zrovna tady potkaly a vznikly texty, které mají pro mě hodně autobiografického. Věřím, že budou mít co říct holkám a ženám v podobné fázi života. Jinak pokračujeme společně v našem turné Na cestě a mě čekají další koncerty s mojí kapelou, kde budeme postupně zařazovat nové písničky z připravované desky, takže některé kusy možná uslyšíte ještě před vydáním.

V dětství jste se rozhodla jít za svým snem a podle něj žijete dodnes. Co byste poradila lidem, kteří tápou, mezi tím, zda si vybrat cestu srdce nebo rozumu?

No, já jsem se nerozhodla v dětství, že budu zpívat, ještě ve dvaceti jsme nevěděla, co budu v životě dělat, i když už jsem v té době v kapelách zpívala. Hodně mě tenkrát nasměrovalo to, že jsem udělala konkurz do kapely Laura a její tygři a začala jsem hudbu dělat profesionálně. I od té doby jsme mockrát pochybovala, protože to není jednoduché se hudbou uživit. Tahle práce není postavená na nějakém základu s jasnými pravidly, jak se dobrat k uspokojivému výsledku, jako třeba když stavíte dům nebo vaříte guláš. Tady vlastně nikdy nevíte, jak to dopadne, i když tomu věnujete veškeré své úsilí, snažíte se uplatnit veškerý svůj talent, i to co jste se za ty léta naučili. A i když je to někdy těžký a někdy ta nepříznivá vlna trvá poměrně dlouho, myslím že by člověk měl dělat, co ho baví. Já osobně bych nemohla jinak, mě by to ubilo, kdybych dělala něco, co mě nijak nenaplňuje. A nevím, jestli je to rozumem, nebo srdcem, protože někdy je to kombinace obojího. Někdy člověk musí dělat i práci, která ho úplně nebaví, ale pak by si na ní měl najít něco pozitivního, něco čím ho to obohatí. Já spíš sázím na nějakou vnitřní intuici, kterou se řídím.