Eva Lásková: "Správnou péči o nohy u nás zavedl Baťa, ta dnes ale upadá."

 

Majitelka boleslavského Střediska péče o nohu si s námi popovídala o svém oboru, o chybách, které děláme při výběru obuvi a o tom, jak zajistit, aby se nožky malých dětí vyvíjely správně.

 

Úvodem, co je to vlastně podiatrie?

 

Podiatrie se věnuje péči o svaly, klouby a kůži nohou. Na našem pracovišti se zaměřujeme hlavně na chodidla, tomu se říká spíše podologie. Ale obecně pro veřejnost se to většinou všechno skrývá do toho názvu podiatrie. Ono je to trochu zavádějící, v některých evropských zemích se používá pouze termín podologie. Podiatrie zavání trochu do ortopedie, neurologie a tak podobně.

 

U nás se tedy zaměřujeme hlavně na péči o chodidlo, na ošetření kožních defektů – kuřích ok, mozolů a tak dále. Může se zdát, že to zní trochu banálně, ale třeba u diabetiků může být takový mozol fatální. Dále také na statické a dynamické vyšetření, biomechaniku chůze, provádíme rekondici pomocí pohybové terapie, masáží, ortopedických vložek, zdravotní obuvi a tak dál.

 

Jak jste se k ní dostala?

 

S takto komplexní péčí o nohu v podobě jak jí nyní klientům poskytuji, jsem se poprvé setkala v 90. letech při svém dlouhodobém pobytu v zahraničí. Byla jsem nadšená profesionalitou tamních podologů, vybaveností a sterilitou pracovišť. A tenkrát jsem si uvědomila jak je péče o nohy pro každého důležitá. A u nás to v té době ještě vůbec nebylo. A i dnes to kupodivu není ještě moc rozšířené. Všechno se k nám dostalo poměrně rychle, ale ta péče o nohu jde pomaleji. Takovou tu správnou pedikúru u nás částečně zavedl Baťa. Ten nápad, že člověk když si jde vybírat boty, tak by mu tam měli umět poradit a třeba ty nohy i ošetřit – to tady celkem za dob Bati fungovalo. Dnes si tuhle tradici pořád někde drží, ale jinak to usnulo a smrsklo se to spíše na rychlokurzy pedikúry a obchody kde se boty pouze prodávají, ale nikdo vám tam neporadí.

 

Jaké je vaše vzdělání a jaké kurzy jste absolvovala?

 

V ČR neexistuje oficiální studijní obor podiatr, takže v současné době pokud se tomu chcete věnovat, tak se musíte dovzdělávat v odborných kurzech, školeních, čerpat znalosti z odborné literatury různých oborů – je nutné znát základy neurologie, ortopedie, dermatologie, diabetologie... U nás také dobře funguje Česká podiatrická společnost, která sdružuje lékaře, fyzioterapeuty, protetiky, ortotiky a pedikérky. Tato společnost pořádá různé odborné kurzy, semináře a umožňuje doškolování v nejmodernějších trendech podiatrie. Její vedení se také účastní zahraničních sympozií pro podiatry a ty nejnovější trendy a technologie přiváží sem k nám. V tomhle oboru je skutečně nezbytné sledovat trendy, protože se to hodně rychle mění, je nutné hodně číst (například časopis Podiatrické listy), neustále se vzdělávat, jezdit na školení atp. je to tedy hodně o vlastní iniciativě.

 

Já jsem původně vzešla z oboru sportovní masáže, tam jsem se setkala i s tapingem, s problematikou nohou u různých sportů, což se mi teď hodí. Každý podiatr a podolog si zvolí vlastní osvědčené postupy, tato profese ještě nemá nějaké oficiální procesy, postupy a formu. Musí se každý z nás hodně angažovat, je to o schopnostech jedince.

 

Zdá se, že podiatrie ještě není příliš v povědomí veřejnosti. Chodí k vám spíše lidé například na doporučení lékaře (tedy ti, které už trápí nějaký problém), anebo i preventivně?

 

Klienti většinou přicházejí, až když mají nějaký problém, v převaze jsou ti, kteří už absolvovali základní vyšetření u ortopeda nebo praktického lékaře případně absolvovali fyzioterapii, ale úleva byla buď dočasná anebo se nedostavila vůbec. Preventivně přicházejí ti, kteří na nás dostali dobré reference od našich spokojených klientů. Většinou třeba přichází postupně celé rodiny, anebo kolegové jednoho pracoviště. V poslední době jsme zaznamenali také velký příliv rodičů s dětmi, začínají si uvědomovat, že ta bota je jen asi padesát procent úspěchu, že se noha musí trénovat, musí mít dostatek podnětů pro správný vývoj klenby nožní a tak dál.

 

Tím se dostáváme k tomu, že provádíte také preventivní vyšetření dětských nohou ve školkách...

 

Přesně... Jak postupně přicházeli rodiče s dětmi, dozvídali se o vývoji dětských nohou, jak nastartovat nožku ke správnému vývoji a tak podobně, tak rostl jejich zájem. V České republice se všeobecně má za to, že se klenba nožní vyvíjí asi do 6-7 let. Takže když je problém u dítěte dříve, tak se čeká, že se to samo srovná. A tady právě přichází ti rodiče, kteří jsou z toho trochu nervózní, vidí, že se to nezlepšuje, ba naopak třeba i zhoršuje a nevěří tomu obecnému přesvědčení, že se to udělá samo. Přijdou k nám a my tady začneme s dítětem cvičit, poradíme jak podpořit nožku tapem, aby nemusela být hned nutná vložka a s odstupem třeba 6 týdnů chodí na kontrolní snímek a vidí, že se to výrazně zlepšilo. A takhle se to dostalo do povědomí, až nás oslovila zdravotní pojišťovna (konkrétně Zaměstnanecká pojišťovna ŠKODA). A po návštěvě jejich posudkového lékaře se rozhodli, že budou platit preventivní vyšetření plosky nohou dětí ve školkách, aby se zastavil rozvoj nějakých deformit. Všechno je samozřejmě ošetřeno informovaným souhlasem rodičů. Po vyšetření všichni rodiče dostanou krátkou zprávu a je navržen případný další postup. Naše návštěvy se setkaly s ohromným ohlasem. Takže jsme ještě jako firma Středisko péče o nohu vymysleli takový sponzorský příspěvek pro děti, které nejsou u ZPŠ, že jim polovinu ceny uhradíme my. Vyjde je to na 250 korun a rodiče si to rádi většinou doplácí.

 

A jaké byly výsledky vyšetření?

 

Odhalili jsme už pár počínajících skolióz, vbočených nožiček a totálního plochonoží. Rodičům se to oznámilo a mají možnost s tím něco dělat, ať už jde o spolupráci s námi anebo ortopedy...

 

Jak probíhá první vyšetření u vás?

 

Vždycky začínáme vyšetřením na podoskopu. Klient se bosou nohou postaví na tento přístroj, na monitoru se objeví věrný tlakový obraz, který je jako tlaková mapa a je základem pro vyšetření nohou. Podle uspořádání tlakových bodů na plosce, podle toho, jak se rozkládá tlak na noze, lze rozlišit, o jaký problém se jedná. Ke každé deformitě nohy patří charakteristický obraz a u každé můžeme celkem přesně lokalizovat problémy pohybového aparátu. Například když vidím tlakový obraz, kde je noha nadměrně vyklenutá – přetěžuje se přednoží a pata. Pata správně neabsorbuje nárazy, což může mít důsledky i pro bederní páteř. Pak se prohlédnou boty, jak klient chodí a jak se třeba udrží na jedné a druhé noze. A poté individuálně zvolíme cvičební a rekondiční plán, tapování, uvolňující techniky, ortopedické vložky, obuv, masáže a tak podobně. Když je nějaké podezření tak doporučujeme také návštěvy u odborných lékařů.

 

Může si přímo u vás člověk pořídit vhodnou obuv či ortopedické vložky?

 

Ano, všechno jde tady pořídit pod jednou střechou. To je ta komplexnost péče, o které jsem mluvila, člověk sem přijde s problémem a odchází s řešením, má ošetřenou nohu, ví jak se dál chovat, má třeba i správné boty, vhodné vložky v botách a tak podobně.

 

Dá se při nákupu obuvi v běžném obchodě nějak poznat ta správná, která nebude naše nohy nijak deformovat?

 

Je to individuální, nedá se paušalizovat jaké boty ano a jaké ne. Základem je pro každou příležitost, každý druh zátěže mít vhodné boty, takže například sportovní boty opravdu jenom na sport. Běžecké boty například absorbují rázy, mají zpevněný opatek, odlehčenou a odpruženou patu, takže skvěle chrání nohu při té dynamické zátěži. Ale když byste je nosila neustále i do města, po rovném nenáročném povrchu, tak přijdete o tu propriocepci, nebudete vnímat, po čem chodíte, šlápnete na kamínek a vy to neucítíte. Ta dobrá bota bude zbytečně suplovat funkci vašich svalů, kloubů, vazů a šlach, takže vám budou ochabovat a zpohodlní, přestanete využívat celou kapacitu chodidla. Tohle je velký problém u dětí – rodiče hned odmalička bůhví proč kupují ortopedické boty. A přitom to dítě je ortopedicky v pořádku, potřebuje jen dostatek podnětů pro chodidlo, aby se zpevnilo svalstvo a aby se ta klenbička vytvořila. Takže rodiče v dobré víře, že dělají to nejlepší, tomu dítěti vlastně brání ve správném vývoji.

 

Plus se samozřejmě musí zohlednit typ nohy – jestli máme vyšší nárt, nižší nárt a tak podobně, a tady právě by měl být dostatek odborníků na úrovni služeb, kteří by poradili jakou správnou botu pro daný typ nohy vybrat, bohužel to u nás v prodejnách ještě příliš nefunguje.

 

Péče o nohy jistě zahrnuje i pedikúru, co všechno správná pedikúra obnáší? Jak dnes v množství nabídek poznat kvalifikovaného pedikéra?

 

Rozhodně je důležité si všímat hygieny u práce. Zaprvé co má pedikérka na sobě. Měla by se rozhodně převlékat do práce, pokud vám dělá pedikúru v džínech tak je jasné, že se buď nepouští do nějakých náročnějších výkonů a je tam třeba zaměření spíše na tu estetiku, anebo příliš nedbá na hygienu. Každá noha je v podstatě nebezpečný biologický materiál – je náchylná k různým mykozám, bradavicím, a je potřeba tak s tou nohou zacházet. Nestydět se za nějaké ochranné pomůcky, jak pro klienta, tak i pro pracovníka. Řekněme rukavice, ochranný štít plus si všímat i toho jak jsou sterilní nástroje, rozhodně by tam měl být sterilizátor, celodenně nějaká dezinfekční lázeň anebo mít více sad a střídat je. Jednorázové pilníky by se skutečně měly používat jednorázově, ty totiž nejdou nijak dezinfikovat. Měla by vám je tedy dát, anebo to před vámi hodit do koše. A potom se pozná taková ta odbornost, když je nějaký složitější problém. Samozřejmě jí nepoznáte, když si jdete nechat jenom nalakovat nehty.

 

Zdá se mi, že u nás je pedikúra v porovnání s jinými službami v péči o tělo výrazně levnější. To by podle mě nemělo být. Pak to pedikérky vlastně musí šidit na materiálu, na těch drahých dezinfekcích, pomůckách, když pedikérka dělá za 180 korun, tak si úplně jasné spočítáte, že to nevychází. Myslím, že kvalitní pedikúra by opravdu měla stát kolem 350-400 korun. Pedikúra je hodně záslužná práce a myslím, že by měla být lépe zaplacená.

 

Jaký je rozdíl mezi mokrou a suchou pedikúrou?

 

Rozhodně je tam podstatný rozdíl. Mokrá pedikúra už v dnešní době, dle mého názoru, začíná být přežitkem. Tu mokrou vyžadují spíše starší klienti, mají lepší pocit, že si tu nohu vykoupou, když přijdou například rovnou z práce. A druhá věc, že je pořád ještě vžité že když se to namočí tak to jde lépe. Ale když tu kůži namočíte, tak nabobtná a změkne. Nesmíme zapomínat na to, že kůže je jakýsi ochranný štít našeho těla a tím namočením tu ochrannou schopnost částečně ztratí a je daleko zranitelnější. Potom dochází k různým drobným poraněním. A po proschnutí se objeví takové ostré, „natřepené" okraje – může se to zatrhávat, docházet k prasklinkám a každá taková prasklinka je vstupní branou pro různé infekce.

 

Kdežto za sucha se kůže ošetří sterilními diamantovými frézičkami, má to třeba tisíce otáček (jako u zubaře), je to skutečně silný přístroj. Odbrousí jí to přirozeně po vrstvičkách – jako při chůzi naboso. Pak je ta kůže hladší, déle vydrží ošetřená, je to preciznější a hlavně tam je ta bezinfekčnost práce a eliminace vzniku prasklinek. Plus ten výsledek vidíme hned, ne jako u mokré pedikúry často až doma. Takže rozhodně jsem pro tu suchou – je bezpečnější a preciznější.

Please reload

zde je místo pro vaši inzerci

zde je místo pro vaši inzerci

Please reload

Please reload

zde je místo pro vaši inzerci