Očkovat nebo neočkovat?


Očkování má své příznivce i odpůrce. Příznivci očkování by nejraději zavedli očkování proti všemu, zatímco jeho odpůrci by naopak nejraději neočkovali vůbec. Očkovat nebo neočkovat?


Co je očkování a jak působí


Světová zdravotnická organizace WHO definuje očkování jako nejúčinnější preventivní opatření, které zabrání rozvoji mnoha infekčních nemocí, ohrožujících nejen zdraví našich děti, ale i zdraví nás dospělých.


Jedná se o proces, kdy je do našeho těla vpraven mikroorganismus, jako je mikrob, bacil, virus, který byl předtím oslaben nebo jiným způsobem upraven tak, aby nevyvolal onemocnění, ale naopak vyvolal tvorbu vlastních protilátek. Tato metoda se nazývá aktivní imunizace (tělo si vytváří protilátky samo).


V některých případech se podávají protilátky, vytvořené cizím organismem, této metodě se říká pasivní imunizace.


Povinné a dobrovolné očkování


Povinné očkování upravuje prováděcí vyhláška, týká se především očkování dětí. Za nesplnění povinnosti očkování hrozí dotyčnému pokuta a další sankce, jako je například nepřijetí neočkovaného dítěte do mateřské školky, vyloučení dítěte z různých aktivit, jako je škola v přírodě nebo lyžařský výcvik.


Povinné očkování zahrnuje očkování proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, spalničkám, příušnicím, zarděnkám, žloutence typu B a infekci vyvolané Haemophilem infl. typ b. Povinné očkování je zahrnuto do takzvaného očkovacího kalendáře, který stanoví termíny očkování, což znamená kdy je třeba proti čemu dítě očkovat.


Toto očkování se nazývá základní očkování, po nějaké době musí dojít k přeočkování, jehož cílem je učinit imunitní systém odolný vůči danému infekčnímu onemocnění. Pravidelné očkování dětí hradí plně stát.


Kromě povinného očkování existuje dobrovolné očkování. Provádí se na žádost rodičů nebo dospělého jedince.


V některých případech je dobrovolné očkování nutností. Například pokud se chystáte na dovolenou do exotických zemí, je třeba se nechat očkovat proti infekčním nemocem, které se v dané lokalitě vyskytují a proti kterým je náš imunitní systém naprosto bezmocný. Doporučuje se také nechat se očkovat proti klíšťové encefalitidě.


Kdy jsou výjimky z povinného očkování


Existují pouze dvě výjimky z povinného očkování. V prvním případě se jedná o jedince, který je vůči infekci imunní, ve druhém případě se jedná o nemocného, jehož zdravotní stav brání podání očkovací látky. O těchto skutečnostech rozhoduje odborný lékař (obvykle imunolog), který vystaví potvrzení, na němž uvede důvod pro zařazení do výjimky z povinného očkování a zapíše do zdravotnické dokumentace.


Možná rizika očkování


Každý lék má možné vedlejší účinky (jsou uvedeny na příbalovém letáku), jinak tomu není ani s očkovacími vakcínami. U některých jedinců se mohou vyskytnout vedlejší účinky.


Rozhodnutí zda očkovat nebo nikoli se řídí převažujícím kritériem, tedy tím, zda převažují rizika nad výhodami nebo naopak.


Vnímaví jedinci mohou po očkování mít místní reakce (zarudnutí, bolest a otok místa vpichu očkovací látky) nebo se mohou dostavit celkové reakce jako je bolest hlavy, horečka, zvýšená únava, bolest svalů, zažívací potíže. Tyto nežádoucí účinky sice ztrpčují život, naštěstí bývají většinou přechodné a brzy odezní.


Vzácně se může vyskytnout také alergie jako reakce na očkování.


Očkování představuje určitou zátěž pro imunitní systém, proto se mohou vedlejší účinky vyskytnout spíše u dětí. Množství očkovacích látek, které musí dostat dítě během prvních dvou let života, je pro křehký dětský imunitní systém zatěžkávací zkouškou.


Dětský neurolog MUDr. Tomáš Lebenhart tvrdí, že toto množství očkovacích látek způsobí imunitní šok, na který není naše tělo připraveno. Náš imunitní systém bývá napaden vždy jedním mikrobem v jeden čas, zde však je napaden najednou mnoha mikroby. Během jediné vteřiny pronikne do těla šest antigenů nebezpečných chorob. Obranyschopnost se tak ocitá v chaosu.


Názor tohoto neurologa sdílejí někteří jeho kolegové, například MUDr. Jiří Mařádek, MUDr. Ludmila Eleková.


Není pochyb, že proti některým nemocem, jako je například dětská obrna, záškrt a další, je nutné očkovat kojence. Otázkou však je, proč se má imunitní systém dvouměsíčního dítěte zatěžovat očkováním proti žloutence typu B, když se tato nemoc přenáší pouze krví nebo sexem.


Pokud se miminko nenarodí matce postižené touto chorobou, nemá šanci se s touto nemocí setkat.

zde je místo pro vaši inzerci

zde je místo pro vaši inzerci

zde je místo pro vaši inzerci

ČLÁNKY O HUBNUTÍ

TAGY

© 2016 Zdravota.cz